
Proč?
Proč svět už nezná slovo odpuštění?
Proč jen svět rozlišuje?
Proč každý kdo se jen trochu liší je ten špatný?
Proč se jen každý nad sebou vyvyšuje?
Proč averze je čím dál používanějším slovem?
Proč jiným názorem hrob si kopem?
Proč existuje nenávist?
Proč jiným oblečením se kamarádství rozbít může?
Proč trny mají růže?
Proč dochází k tak trpkým koncům, jako předčasná smrt je?
Proč čím dál více dívek má pořezané ruce?
Proč ani slunce už nedokáže rozsvítit vyhaslé srdce?
Proč jen svět rozlišuje?
Proč každý kdo se jen trochu liší je ten špatný?
Proč se jen každý nad sebou vyvyšuje?
Proč averze je čím dál používanějším slovem?
Proč jiným názorem hrob si kopem?
Proč existuje nenávist?
Proč jiným oblečením se kamarádství rozbít může?
Proč trny mají růže?
Proč dochází k tak trpkým koncům, jako předčasná smrt je?
Proč čím dál více dívek má pořezané ruce?
Proč ani slunce už nedokáže rozsvítit vyhaslé srdce?

Konec konců
Drakobíjcobijec
Měsíc svítí,
hvozdy řvou,
Vlčích lidí
davy jsou!
Bouře zuří,
lidi řvou,
svět se boří,
vlci jdou!
Hněv se šíří,
naříká.
Vítr víří
staříka,
řev se šíří,
krev stříká,
pak vše náhle -
- utichá!

Samota
Všichni kolem mě baví se,
já však sama připadám si.
Zdá se mi, že pouhý vzduch pro ně jsem,
a tak radši odejdu si.
já však sama připadám si.
Zdá se mi, že pouhý vzduch pro ně jsem,
a tak radši odejdu si.
Samota je zlá, samota užírá
a má mysl je ztracená.
a má mysl je ztracená.
V pokoji sama, ve světě sama,
všude sama…
všude sama…
Co je horší? Samota skutečná,
či cítit se sama mezi lidmi?
Nejhorší je obě, to je odpověď správná.
či cítit se sama mezi lidmi?
Nejhorší je obě, to je odpověď správná.
Jsem ztracená, jsem zoufalá, pláču…
Jsem sama…
Jsem sama…
.....
issabellkaa
issabellkaa
Jen jednou to zkusit…
Jak zapomenout na psychickou bolest?
Fyzickou bolestí…
Pro někoho možná kruté to jest,
mé srdce ale postrádá štěstí.
Nic lepšího mě nenapadá,
pro mnohé snad blázen jsem,
nemám lásku ani kamaráda,
proto nůž do ruky vzala jsem…
Nechci se zabít,
ještě dost času mám,
jen se trochu poranit,
ostrý nůž už v levé ruce svírám.
Říznu se do prstu poprvé,
krev neteče, rána nebolí.
Říznu podruhé,
rána se rudě zbarví…
Potřetí říznu do prstu svého,
rána je hlubší než předchozí.
Vždyť jsem nespáchala nic zlého,
to jen bolest z mého srdce odchází…
Mou ruku nyní náplast zdobí,
smutek opět zaplavil srdce mé.
Myšlenka na nůž mě teď zlobí,
možná se říznu počtvrté…

BYLO POZDĚ
Když večer tmavne
a temné moci probouzí se.
Tu dívka nástroj veme si,
ten nástroj k smrti vedoucí.
Na skále stojí na kraji,
jen tichá ozvěna nese poslední zvolání.
Zvolání o trochu lásky a podpory.
Třesoucí se ruka hodlá udělat poslední tah.
Když kdosi zabrání jí v tom,
ten neznámý se snma přichází.
O tobě tolikrát snila jsem,
prosila a modlila se.
Tedˇ přicházíš a už je pozdě.
Dívka padá do propasti,
však na ustech usmev blahý.
Spatřila ho!
Je však pozdě.
Když večer tmavne
a temné moci probouzí se.
Tu dívka nástroj veme si,
ten nástroj k smrti vedoucí.
Na skále stojí na kraji,
jen tichá ozvěna nese poslední zvolání.
Zvolání o trochu lásky a podpory.
Třesoucí se ruka hodlá udělat poslední tah.
Když kdosi zabrání jí v tom,
ten neznámý se snma přichází.
O tobě tolikrát snila jsem,
prosila a modlila se.
Tedˇ přicházíš a už je pozdě.
Dívka padá do propasti,
však na ustech usmev blahý.
Spatřila ho!
Je však pozdě.
Nešťastná láska
Proč mě nemiluješ?
Zamilovala jsem se do tebe…
Snesla bych ti modré z nebe…
Copak to nechápeš?
Zamilovala jsem se do tebe…
Snesla bych ti modré z nebe…
Copak to nechápeš?
Já vím, je mezi námi rozdíl 11 let...
No a co? Komu to vadí?
Vždy´t se přeci říká:
"na věku vůbec nezáleží…"
No a co? Komu to vadí?
Vždy´t se přeci říká:
"na věku vůbec nezáleží…"
Kdybych byla o pár let starší,
dokázal bys mě milovat?
Lásko, nebuď prosím povrchní.
Proč mě nechceš aspoň blíže poznat?
dokázal bys mě milovat?
Lásko, nebuď prosím povrchní.
Proč mě nechceš aspoň blíže poznat?
Proč mi to děláš,
proč mě tolik trápíš?
Mé srdce krvácí,
jestlipak mě někdy utěšíš?…
proč mě tolik trápíš?
Mé srdce krvácí,
jestlipak mě někdy utěšíš?…
Celé noci pláču, pro tebe..
Lásko, miluji jen tebe…
Lásko, miluji jen tebe…

Dopis bolesti
Někdy mi připadá,že láska není cit,
je to strašná bolest někoho rád mít.
Láska je pohroma duše i těla,
jenže naděje poslední umírat by měla.
Ale málokdy se dá o naději mluvit,
málokomu se podaří jeho bolest ztlumit.
Avšak když už šíp lásky zasáhne tvé srdce,
uzavře tvé touhy,sny a přání do maličké klece.
Po zásahu šípu tvé srdce krvácí,
láska tvé myšlenky od reálného světa odvrací.
Začínáš žít ve snu,z kterého se těžko budíš jen,
už realitu dávno nevnímáš,ale tu z toho světa musíš rychle ven!!
Rychle než další zásah šípem dostaneš,
po té ráně ze svého světa vyplaveš.
Procitneš a uvidíš jak je krutý svět,
svou lásku nikdy již nebudeš políbit smět.
Pak možná dostaneš zprávu nebo psaní,
po kterých se každý ostatních dlouho straní.
Otevíráš obálku,ruce se ti klepou,
ne zimou nebo mrazem,ale čistou něhou.
Vytahuješ papír,který dobře znáš,
i rukopis je toho,koho ráda máš.
Tušíš co tam stojí,přesto to přečíst chceš,
Otevřeš ten papír a známý rukopis čteš:
"Ahoj lásko tohle se mi těžko říká,
klepou se mi ruce,tužka se mi smýká.
Mám tě moc rád,to ty dobře víš,
vždyť jenom ty mi miláčku říkat smíš.
Jenže jsme se dlouho neviděli,
nepsali jsme si,vůbec o sobě nevěděli.
Ale není to dost dlouho abych na tebe zapomněl,
nebyla chvíle kdy bych si na tebe nevzpomněl.
Víš lásko,že veliký je svět a já nové lidi poznat chtěl,
poznal jsem i jednu dívku,kterou jsem moc rád měl."
Pomalu nedočtený dopis na stůl pokládáš,
oči ti strašně slzí,sama sobě nadáváš.
Najednou ti naskočí vzpomínky společné,
ty dny kdy jste byly spolu byly nekonečné.
Být někdy sním,to byl pravý ráj,
ať už byl podzim,zima nebo máj.
Vzpomínáš jak se jeho ruce dotýkali tvých,
jak sis jeho jméno kreslila do notýsků svých.
Děláváš to do teď,pořád tě to baví,
tvoje oblečení vždy s jeho oblíbenou barvou ladí.
Vzpomínáš na první polibek váš,
jak jeho rty chutnají to ty dobře znáš.
Nemůžeš to vydržet,bereš dopis do rukou,
pokračuješ ve čtení,hladíš svoji duši nebohou.
"Vím jak je to teď těžké pro tebe,
a beru všechnu odpovědnost na sebe.
Myslím,že je lepší,když už spolu nebudeme,
na všechno co se stalo si radši už nevzpomeneme.
Tak už mi prosím nevolej ani nepiš,
jako někoho koho neznáš si mne radši zapiš.
Tak a tímto končím rozloučení své,
a doufám že netrápí se srdce tvé.
Navždy tvůj miláček."
Říkal ti že jsi jeho čumáček.
Říkal ti že jsi anděl jeho,
chtěla jsi mít co nejvíc z něho.
Tvé slzy papír prokletý máčí,
kapka po kapce se dolů stáčí.
Teď už není nikdo,kdo by tě držel v náručí,
pocit tepla a bezpečí tím ti zaručí.
Už nikdy ho nepolíbíš,
věrnost jemu nikdy neslíbíš.
Teď už on je minulost,
brečíš a máš na sebe zlost.
Jak jen jsi mohla tohle dopustit??
Proč mě musel takhle náhle opustit.
Víš že tahle bolest tak nezmizí jen,
než s někým prožiješ podobný sen.